Nešťastný konec, šťastný začátek
Jednoho dne jsem nesla moji milovanooooou morčecí slečnu Škutku do kotce, jenže
co se nestalo... Škutinka se lekla mojí kočky Lindy a vyskočilka mi z ruky, bouchla se
do čumáčku. To bohužel znamená pro morčátka smrt
!!! Když jsem přestala brečet,
!!! Když jsem přestala brečet,babička mi nabídla, abych si s ní jela do Val. Meziříčí koupit další morčátko. První
jsem o morčátku nechtěla ani slyšet, ale nakonec se výlet do Val. Mezu uskutečnil a já
už se nemohla dočkat nového morčátka
! Když jsme konečně dorazili, šli jsme do
! Když jsme konečně dorazili, šli jsme do všech zverimexů...Už zbýval jen ten poslední... Přišla jsem ke kleci s morčátky a králíčky... A co nevidím!!! V rohu klece se krčil krááásný rezavoučký kříženeček
rozeťáčka. Ve sém výběru jsem měla jasno. Když jsem ukázala prodavači můj výběr,
tak mi řekl: Jooooo, Hubert to je mazel, toho si kup. Ale jiné jméno mu nedáveeej!!!
A tak se taky stalo, Huberta jsem si koupila. Ani jiné jméno jsem mu nedala. Když
. Když jsme přijeli zpátky domů, první jsme Hubíka (no,on je sice Hubert,ale já mu neřeknu
jinak, než Hubííík) ukázala mojí sestřence. Byla z něho nadšená!!! Nakonec, komu by
se takové chundelaté stvořeníčko nelíbilo
!!! Hubíka mám mooooooc ráda a
!!! Hubíka mám mooooooc ráda a nevyměnila bych ho za žááádnéé jiné zvíře na
světěě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jinak jsem u Hubíka postřehla: jeho
nej.jídlo je mrkvička, je to takový můj strachoprd
